Uživatel:Hoskojar

Z HPM wiki
Přejít na: navigace, hledání

Obsah

SEMESTRALKA - Čip Yamaha YM3812

Úvod

V době, kdy vznikaly první osobní počítače, nikoho ani nenapadlo nějak je spojovat se zvukem nebo hudbou. Tyto počítače primárně sloužily k zrychlení a ulehčení práce člověka a ne k zábavě. Mnozí se na počítač dívali pouze jako na "počítací stroj". Zvuková karta je rozšiřující karta počítače pro vstup a výstup zvukového signálu, ovládaná softwarově. Yamaha YM3812 (OPL2 – Operator type L2 ) je zvukový čip, který vytvořila v roce 1985 firma Yamaha Corporation. Byl navržen pro použití v multimediálních počítačích. Našel svoje uplatnění v IBM PC ve zvukových kartách Adlib a SoundBlaster. Pře tím byl zvuk v PC tvořen pouze pomocí speakeru.

Čip Yamaha YM3812


Princip

Čip tvoří zvuky kombinováním dvou periodických signálů s využitím zpětnovazební smyčky, ADSR obálky a frekvenční modulace.

Frekvenční modulace

Čip Yamaha YM 3812 generuje zvuk pomocí devíti samostatně nastavitelných hudebních kanálů, přičemž každý kanál obsahuje dvojici operátorů, které mohou být navzájem propojeny buď tak, že se oba signály vytvářené v obou operátorech jednoduše sčítají nebo první operátor ovlivňuje pomocí fázové modulace tvar signálu vytvářeného druhým operátorem

Zapojení operátorů

Každý operátor je složen ze tří bloků – oscilátoru, generátoru obálky a obvodu pro řízení výstupní úrovně. Každý oscilátor může generovat periodický signál odvozený od klasické sinusovky, jejíž podoba je uložena (v logaritmické škále) v 256 bajtech paměti ROM přímo na hudebním čipu.

Čtyři typy signálů

Signál vytvářený v každém operátoru je ovlivněn obálkou (envelope), pomocí níž lze měnit jeho amplitudu. Jedná se o obálku typu ADSR (attack, decay, sustain, release). Základní tvar obálky je určen čtveřicí parametrů – attack rate (doba či strmost náběhu první hrany), decay rate (doba či strmost druhé – klesající/sestupné – hrany), sustain level (stabilní úroveň signálu obálky po prvotním vzrůstu a poklesu, jenž je v programech většinou vyjadřovaná v procentech amplitudy, ovšem v řídicích registrech uložená jako zlomek maximální úrovně) a release rate (doba či strmost poslední – klesající – hrany). Pro každý z těchto parametrů je v řídicích registrech zvukového čipu YM 3526 vyhrazena čtveřice bitů, což prakticky znamená, že hodnoty attack a decay jsou společně uloženy v jednom osmibitovém registru a hodnoty sustain a release v registru druhém. Tyto registry jsou alokovány pro každý operátor zvlášť.

ADSR obálka


OPL3

Oproti výše popsanému čipu YM 3812 došlo k několika podstatným úpravám. Především se zvýšil celkový počet operátorů z osmnácti na 36, do jednoho kanálu je možné zapojit až čtyři operátory (viz další kapitola), místo čtyř typů signálů na vstupech operátorů je k dispozici osm typů (včetně obdélníkového signálu a logaritmicky zkresleného signálu pilového) a na výstup čipu je možné zapojit dvojici D/A převodníků (viz jedenáctý obrázek) a vytvářet tak stereo hudbu – ve skutečnosti však není možné plynule nastavovat přechod mezi levým a pravým reproduktorem (panning), lze pouze zvolit, zda je výstup z nějakého hudebního kanálu přehráván na levém, pravém či obou reproduktorech. Vzhledem ke zvýšenému počtu operátorů se zvýšil i počet interních registrů.

Zdroje

http://www.svethardware.cz/art_doc-BC77A7A4115424A5C125725D005327DE.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zvuková_karta

http://www.fi.muni.cz/usr/pelikan/ARCHIT/TEXTY/ZVUK.HTML

http://en.wikipedia.org/wiki/Yamaha_YM3812

http://www.zesilovace.cz/view.php?cisloclanku=2003050201

http://pdf1.alldatasheet.com/datasheet-pdf/view/84281/YAMAHA/YM3812.html

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Nástroje