Uživatel:Hoskojar

Z HPM wiki
(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 1: Řádka 1:
 
 
== SEMESTRALKA - Vývoj zvukových karet Sound Blaster ==
 
== SEMESTRALKA - Vývoj zvukových karet Sound Blaster ==
  
Řádka 5: Řádka 4:
  
 
V době, kdy vznikaly první osobní počítače, nikoho ani nenapadlo nějak je spojovat se zvukem nebo hudbou. Tyto počítače primárně sloužily k zrychlení a ulehčení práce člověka a ne k zábavě. Mnozí se na počítač dívali pouze jako na "počítací stroj".Zvuková karta je rozšiřující karta počítače pro vstup a výstup zvukového signálu, ovládaná softwarově.
 
V době, kdy vznikaly první osobní počítače, nikoho ani nenapadlo nějak je spojovat se zvukem nebo hudbou. Tyto počítače primárně sloužily k zrychlení a ulehčení práce člověka a ne k zábavě. Mnozí se na počítač dívali pouze jako na "počítací stroj".Zvuková karta je rozšiřující karta počítače pro vstup a výstup zvukového signálu, ovládaná softwarově.
O zvukové kartě se mluví od chvíle, kdy se obvody a čipy, které se starají o zvuk, začaly umisťovat na samostatný plošný spoj, tzv. kartu, která se zasouvá do základní desky (motherboardu) počítače.T ypická zvuková karta obsahuje zvukový čip, který provádí digitálně-analogový převod nahraného nebo vygenerovaného digitálního záznamu. Tento signál je přiveden na výstup zvukové karty (většinou 3,5mm jack-sluchátkový).Jeden z prvních výrobců zvukových karet pro IBM PC byl AdLib, který vyráběl zvukové karty založené na zvukovém čipu Yamaha YM3812, neboli OPL2. Toto byl v podstatě standard, až do doby než Creative Labs vyrobila zvukovou kartu Sound Blaster, která měla čip YM3812 a zvukový koprocesor (pravděpodobně Intel mikrokontrolér), který Creative nazýval „DSP“, což byl první procesor na digitální signál. Několik roků uplynulo, než Creative vytvořil kartu, která uměla zároveň nahrávat a také přehrávat zvuk. Díky Sound Blasteru, první levné CD-ROM mechanice a vývoji video technologie začala nová éra počítačových multimédií. Uživatel si mohl spustit hudební CD, nahrávat dialogy do počítačových her nebo přehrávat filmy (zatím pouze krátké klipy a ve velmi špatné kvalitě, nesrovnatelné s moderním digitálním videem).
+
O zvukové kartě se mluví od chvíle, kdy se obvody a čipy, které se starají o zvuk, začaly umisťovat na samostatný plošný spoj, tzv. kartu, která se zasouvá do základní desky (motherboardu) počítače.T ypická zvuková karta obsahuje zvukový čip, který provádí digitálně-analogový převod nahraného nebo vygenerovaného digitálního záznamu. Tento signál je přiveden na výstup zvukové karty (většinou 3,5mm jack-sluchátkový).
 +
 
 +
 
 +
==První zvukové karty ==
 +
 
 +
Jeden z prvních výrobců zvukových karet pro IBM PC byl AdLib, který vyráběl zvukové karty založené na zvukovém čipu Yamaha YM3812, neboli OPL2. Toto byl v podstatě standard, až do doby než Creative Labs vyrobila zvukovou kartu Sound Blaster, která měla čip YM3812 a zvukový koprocesor (pravděpodobně Intel mikrokontrolér), který Creative nazýval „DSP“, což byl první procesor na digitální signál. Několik roků uplynulo, než Creative vytvořil kartu, která uměla zároveň nahrávat a také přehrávat zvuk. Díky Sound Blasteru, první levné CD-ROM mechanice a vývoji video technologie začala nová éra počítačových multimédií. Uživatel si mohl spustit hudební CD, nahrávat dialogy do počítačových her nebo přehrávat filmy (zatím pouze krátké klipy a ve velmi špatné kvalitě, nesrovnatelné s moderním digitálním videem).
 +
Ve standardních počítačových sestavách firmy IBM i většiny tehdejších výrobců „klonů“ těchto počítačů byl zvuk a hudba zpočátku vytvářen pouze pomocí PC Speakeru, což byl (přesněji řečeno v mnohých počítačích doposud je) reproduktor připojený přes jednoduchý zesilovač na binární (dvoustavový) výstup časovače tvořeného obvodem 8253, popř. v pozdějších sestavách modernější verzí tohoto obvodu označenou kódem 8254. Zvuk generovaný PC Speakerem (který byl též s nadsázkou označován jako IBM Sound Technology) má mnoho nedostatků: pouze jednobitový převodník, nutnost řídit generování zvuků bez využití DMA atd. Zvukový signál dokonce není ani vyvedený na externí konektor, což bylo minimálně neobvyklé, a i přes veškerou snahu programátorů při tvorbě přehrávacích rutin se jednalo spíše o technologii, nad kterou se například majitelé Atari ST či Amig maximálně pošklebovali.
 +
 
 +
Není tedy divu, že první reálně použitelná zvuková karta pro osobní počítače – AdLib – vzbudila velký zájem, i přes její poměrně vysokou cenu.Ovšem zvuk byl na kartě Adlib generován pouze pomocí předminule a minule popsaného čipu Yamaha YM 3812 (OPL2), který je určen převážně pro relativně snadnou tvorbu vícehlasé hudby, nikoli vzorkovaných (samplovaných) zvuků, například řeči či (neharmonických) šumů a zvuků ve hrách.
 +
 
 +
Tento nedostatek FM syntézy si uvědomil i Sim Wong Hoo ze Singapuru, který založil firmu Creative Technology. Mezi první produkty této firmy patřily zvukové karty Game Blaster a především Sound Blaster použitelné v prakticky všech typech osobních počítačů kompatibilních s IBM PC.
 +
 
 +
 
 +
 
 +
== První Sound Blastery ==
 +
 
 +
Právě Sound Blaster, který byl dodán na trh v roce 1989, se stal velmi populární, a to ze tří příčin: obsahoval digitálně-analogový i analogově digitální převodník (bylo tedy možné zvuky přehrávat i nahrávat), dále obsahoval výše zmíněný čip Yamaha YM 3812 (OPL2) zajišťující takřka dokonalou kompatibilitu s AdLibem a nakonec byl na kartě přítomen i gameport (kterým jsme se již v tomto seriálu zabývali dříve). Tento „multimediální“ komplet byl zpočátku dostupný za cenu 299 dolarů, posléze pouze za 70 dolarů (v té době pouze samostatný gameport na zvláštní kartě stál 50 dolarů). Nelze se tedy divit, že už v prvním roce se prodalo neuvěřitelné množství Sound Blasterů – celkem 100 000 karet (jednalo se dokonce o nejprodávanější rozšiřující kartu pro IBM PC), i když pro samotnou samplovanou hudbu zpočátku neexistovaly prakticky použitelné aplikace ani hry – Sound Blaster tedy bylo možné použít jako náhradu za AdLib.
 +
 
  
 
SEMESTRALKA - Audio signal processing / zvukové karty Sound Blaster
 
SEMESTRALKA - Audio signal processing / zvukové karty Sound Blaster

Verze z 5. 12. 2011, 13:44

Obsah

SEMESTRALKA - Vývoj zvukových karet Sound Blaster

Úvod

V době, kdy vznikaly první osobní počítače, nikoho ani nenapadlo nějak je spojovat se zvukem nebo hudbou. Tyto počítače primárně sloužily k zrychlení a ulehčení práce člověka a ne k zábavě. Mnozí se na počítač dívali pouze jako na "počítací stroj".Zvuková karta je rozšiřující karta počítače pro vstup a výstup zvukového signálu, ovládaná softwarově. O zvukové kartě se mluví od chvíle, kdy se obvody a čipy, které se starají o zvuk, začaly umisťovat na samostatný plošný spoj, tzv. kartu, která se zasouvá do základní desky (motherboardu) počítače.T ypická zvuková karta obsahuje zvukový čip, který provádí digitálně-analogový převod nahraného nebo vygenerovaného digitálního záznamu. Tento signál je přiveden na výstup zvukové karty (většinou 3,5mm jack-sluchátkový).


První zvukové karty

Jeden z prvních výrobců zvukových karet pro IBM PC byl AdLib, který vyráběl zvukové karty založené na zvukovém čipu Yamaha YM3812, neboli OPL2. Toto byl v podstatě standard, až do doby než Creative Labs vyrobila zvukovou kartu Sound Blaster, která měla čip YM3812 a zvukový koprocesor (pravděpodobně Intel mikrokontrolér), který Creative nazýval „DSP“, což byl první procesor na digitální signál. Několik roků uplynulo, než Creative vytvořil kartu, která uměla zároveň nahrávat a také přehrávat zvuk. Díky Sound Blasteru, první levné CD-ROM mechanice a vývoji video technologie začala nová éra počítačových multimédií. Uživatel si mohl spustit hudební CD, nahrávat dialogy do počítačových her nebo přehrávat filmy (zatím pouze krátké klipy a ve velmi špatné kvalitě, nesrovnatelné s moderním digitálním videem). Ve standardních počítačových sestavách firmy IBM i většiny tehdejších výrobců „klonů“ těchto počítačů byl zvuk a hudba zpočátku vytvářen pouze pomocí PC Speakeru, což byl (přesněji řečeno v mnohých počítačích doposud je) reproduktor připojený přes jednoduchý zesilovač na binární (dvoustavový) výstup časovače tvořeného obvodem 8253, popř. v pozdějších sestavách modernější verzí tohoto obvodu označenou kódem 8254. Zvuk generovaný PC Speakerem (který byl též s nadsázkou označován jako IBM Sound Technology) má mnoho nedostatků: pouze jednobitový převodník, nutnost řídit generování zvuků bez využití DMA atd. Zvukový signál dokonce není ani vyvedený na externí konektor, což bylo minimálně neobvyklé, a i přes veškerou snahu programátorů při tvorbě přehrávacích rutin se jednalo spíše o technologii, nad kterou se například majitelé Atari ST či Amig maximálně pošklebovali.

Není tedy divu, že první reálně použitelná zvuková karta pro osobní počítače – AdLib – vzbudila velký zájem, i přes její poměrně vysokou cenu.Ovšem zvuk byl na kartě Adlib generován pouze pomocí předminule a minule popsaného čipu Yamaha YM 3812 (OPL2), který je určen převážně pro relativně snadnou tvorbu vícehlasé hudby, nikoli vzorkovaných (samplovaných) zvuků, například řeči či (neharmonických) šumů a zvuků ve hrách.

Tento nedostatek FM syntézy si uvědomil i Sim Wong Hoo ze Singapuru, který založil firmu Creative Technology. Mezi první produkty této firmy patřily zvukové karty Game Blaster a především Sound Blaster použitelné v prakticky všech typech osobních počítačů kompatibilních s IBM PC.


První Sound Blastery

Právě Sound Blaster, který byl dodán na trh v roce 1989, se stal velmi populární, a to ze tří příčin: obsahoval digitálně-analogový i analogově digitální převodník (bylo tedy možné zvuky přehrávat i nahrávat), dále obsahoval výše zmíněný čip Yamaha YM 3812 (OPL2) zajišťující takřka dokonalou kompatibilitu s AdLibem a nakonec byl na kartě přítomen i gameport (kterým jsme se již v tomto seriálu zabývali dříve). Tento „multimediální“ komplet byl zpočátku dostupný za cenu 299 dolarů, posléze pouze za 70 dolarů (v té době pouze samostatný gameport na zvláštní kartě stál 50 dolarů). Nelze se tedy divit, že už v prvním roce se prodalo neuvěřitelné množství Sound Blasterů – celkem 100 000 karet (jednalo se dokonce o nejprodávanější rozšiřující kartu pro IBM PC), i když pro samotnou samplovanou hudbu zpočátku neexistovaly prakticky použitelné aplikace ani hry – Sound Blaster tedy bylo možné použít jako náhradu za AdLib.


SEMESTRALKA - Audio signal processing / zvukové karty Sound Blaster

http://www.elektrorevue.cz/clanky/99007/index.html

http://segaltech.com/Data/Files/Items/2011/7/Audio%20Signal%20Processing....pdf

http://en.wikipedia.org/wiki/Audio_signal_processing

http://profs.sci.univr.it/~rocchess/htmls/corsi/SoundProcessing/SoundProcessingBook/sp.pdf

http://www.bdti.com/MyBDTI/pubs/20030523_Audio_Signal_Processing.pdf

http://dspace.bracu.ac.bd/bitstream/handle/10361/468/PC%20based%20real%20time%20audio%20signal%20processing.pdf?sequence=1


http://www.svethardware.cz/art_doc-BC77A7A4115424A5C125725D005327DE.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zvuková_karta

http://www.fi.muni.cz/usr/pelikan/ARCHIT/TEXTY/ZVUK.HTML

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Nástroje