Uživatel:Kartaale

Z HPM wiki
(Rozdíly mezi verzemi)
Přejít na: navigace, hledání
(Circumaurální)
(Circumaurální)
Řádka 6: Řádka 6:
 
Sluchátka lze podle umístění v uších či na uších rozdělit do tří hlavních kategorií, jejichž názvy vznikly spojením dvou latinských výrazů v jeden. První část označení určuje, kde se sluchátka v oblasti ucha přesně nachází, druhá znamená v překladu ucho (latinsky auris). Pokud tedy někde uvidíte označení např. supraaurální, lehce již za pomoci slovníku, potažmo znalostí odvodíte, kde mají mít sluchátka své stanoviště.
 
Sluchátka lze podle umístění v uších či na uších rozdělit do tří hlavních kategorií, jejichž názvy vznikly spojením dvou latinských výrazů v jeden. První část označení určuje, kde se sluchátka v oblasti ucha přesně nachází, druhá znamená v překladu ucho (latinsky auris). Pokud tedy někde uvidíte označení např. supraaurální, lehce již za pomoci slovníku, potažmo znalostí odvodíte, kde mají mít sluchátka své stanoviště.
 
====Circumaurální====
 
====Circumaurální====
[[Soubor:GetThumbNail (1).jpg|right|Sennheiser HD650]]
 
 
Circumaurální sluchátka volně či těsně obepínají celý ušní boltec. Circumaurální systém umožňuje přirozené šíření zvuku a vytváří velmi dobrou mikroakustiku. Nejhojněji se používá u domácích audiofilských a profesionálních produktů. V poslední době si ale tuto konstrukci oblíbili i výrobci levných sluchátek. Náušníky jsou běžně vyráběny z textilu a koženky. Dražší typy je mají pokryty velurem a některé luxusní dokonce pravou kůží.
 
Circumaurální sluchátka volně či těsně obepínají celý ušní boltec. Circumaurální systém umožňuje přirozené šíření zvuku a vytváří velmi dobrou mikroakustiku. Nejhojněji se používá u domácích audiofilských a profesionálních produktů. V poslední době si ale tuto konstrukci oblíbili i výrobci levných sluchátek. Náušníky jsou běžně vyráběny z textilu a koženky. Dražší typy je mají pokryty velurem a některé luxusní dokonce pravou kůží.
[[Soubor:GetThumbNail (2).jpg|right|Grado Statement GS-1000]]
+
 
 
Velikost měniče není ničím limitována, a tak není problém vyrobit sluchátka s precizní reprodukcí. Zvuk může tedy dosáhnout špičkových kvalit, stejně tak se ale můžete setkat s naprosto podprůměrnou reprodukcí. Některé modely mají i výborné izolační vlastnosti. Míra izolace je závislá na přítlaku mušlí, použitém materiálu náušníků a v neposlední řadě také tvaru hlavy. Hlavní nevýhodou tohoto typu je zvětšené pocení uší.
 
Velikost měniče není ničím limitována, a tak není problém vyrobit sluchátka s precizní reprodukcí. Zvuk může tedy dosáhnout špičkových kvalit, stejně tak se ale můžete setkat s naprosto podprůměrnou reprodukcí. Některé modely mají i výborné izolační vlastnosti. Míra izolace je závislá na přítlaku mušlí, použitém materiálu náušníků a v neposlední řadě také tvaru hlavy. Hlavní nevýhodou tohoto typu je zvětšené pocení uší.
[[Soubor:GetThumbNail (3).jpg|right|AKG K-701]]
 
  
 
====Supraaurální====
 
====Supraaurální====

Verze z 21. 12. 2016, 17:21

"Zeslab si to, už mě z toho bolí hlava. Kdo to má pořád poslouchat!" Poměrně často slýchané věty z úst vašich HiFi nepřátel. Na jedné straně jsou oni, vidící vaše hlasité miláčky někde na dně propasti a na druhé straně vy, neochotni slevit ze svých decibelových nároků otočením kolečka volume o několik stupňů doleva. Zapeklitá situace, která má ale poměrně jednoduché a především finančně nepříliš náročné východisko – sluchátka. Detailní, nezkreslený, frekvenčně vyvážený, hlasitý při tom navenek relativně tichý poslech, to vše mohou kvalitní sluchátka nabídnout. Jak se sluchátka liší? V čem jsou klady a zápory jednotlivých konstrukcí? To vše se dozvíte, ale pěkně popořádku.

Obsah

Rozdělení sluchátek

Sluchátka dělíme podle způsobu usazení na circumaurální, supraaurální a intraaurální. Dále podle způsobu provedení mušlí na otevřená a uzavřená. Nakonec podle impedance na nizkoimpedanční a vysokoimpedanční.

Podle způsobu usazení

Sluchátka lze podle umístění v uších či na uších rozdělit do tří hlavních kategorií, jejichž názvy vznikly spojením dvou latinských výrazů v jeden. První část označení určuje, kde se sluchátka v oblasti ucha přesně nachází, druhá znamená v překladu ucho (latinsky auris). Pokud tedy někde uvidíte označení např. supraaurální, lehce již za pomoci slovníku, potažmo znalostí odvodíte, kde mají mít sluchátka své stanoviště.

Circumaurální

Circumaurální sluchátka volně či těsně obepínají celý ušní boltec. Circumaurální systém umožňuje přirozené šíření zvuku a vytváří velmi dobrou mikroakustiku. Nejhojněji se používá u domácích audiofilských a profesionálních produktů. V poslední době si ale tuto konstrukci oblíbili i výrobci levných sluchátek. Náušníky jsou běžně vyráběny z textilu a koženky. Dražší typy je mají pokryty velurem a některé luxusní dokonce pravou kůží.

Velikost měniče není ničím limitována, a tak není problém vyrobit sluchátka s precizní reprodukcí. Zvuk může tedy dosáhnout špičkových kvalit, stejně tak se ale můžete setkat s naprosto podprůměrnou reprodukcí. Některé modely mají i výborné izolační vlastnosti. Míra izolace je závislá na přítlaku mušlí, použitém materiálu náušníků a v neposlední řadě také tvaru hlavy. Hlavní nevýhodou tohoto typu je zvětšené pocení uší.

Supraaurální

Supraaurální sluchátka, neboli shora ležící, spočívají přímo na ušním boltci. Rozměr náušníků nepřesahuje velikost ucha, je pokryt molitanem, či jiným měkkým materiálem. Nejčastěji můžeme tuto konstrukci spatřit u přenosných typů, není to však pravidlem, protože jsou takto pojaty i některé typy domácí. Tento systém umožňuje dosáhnout překvapivých zvukových kvalit, vzhledem možnosti dostatečných rozměrů měniče. Není samozřejmě pravidlem, že každá supraaurální sluchátka jsou vydařená, existují velmi povedené výrobky ale také podprůměrné.

Do této kategorie se také řadí dnes již legendární výrobek firmy Koss. Správně možná usuzujete, že se jedná o přenosná skládací sluchátka Koss portaPro. První modely se začaly prodávat již roku 1984 a od té doby nedoznaly větších změn. Reprodukce je vzhledem k rozměrům měničů fenomenální. Donedávna neměla portaPro konkurenta ve stejné cenové kategorii, firma Sennheiser ale přišla s důstojným protivníkem téže konstrukce a podobných rozměrů – PX100.

Intraaurální

Již název napovídá, že se vsazují do zvukovodu ucha. Rozlišujeme dva typy, prvním jsou tzv. pecky (ear-bud) a druhým špunty (canalphones, in ear monitor).

Pecky spočívají na vyústění zvukovodu. Nejčastěji mají kulovitý tvar, aby co nejlépe držely v uchu a nevypadávaly. Zvukově nebývají příliš vydařené, což není vzhledem k často nízké ceně překvapením. Co naprostou většinu pecek spojuje, je nedostatečné výškové a basové pásmo. Středy tato sluchátka sice reprodukují v celém pásmu, nikoli ale tak, jak by se slušelo a patřilo. Přesným popisem budiž věta: "Basy neumím, výšky taky ne, za to středy pěkně zkresleně." Bývají zdarma přidávány k přenosným přehrávačům hudby a jejich určení je podle popisu zřejmé - nenáročný posluchač.

Běžné špunty jsou podobného tvaru jako pecky, mají však navíc ještě dutý výstupek, na kterém je nasazen nejčastěji molitanový nebo gumový nástavec sloužící k utěsnění zvukovodu. Záměrně jsem použil slovo běžné, neboť existují i speciální špunty. Jejich odlišnost spočívá především v kvalitě reprodukce a tvaru, který je odlit podle ucha budoucího majitele.

Nejznámějším zástupcem vyrábějícím sluchátka na zakázku je firma Ultimate Ears. Nabízí několik doslova „konfigurovatelných“ modelů. Kromě barvy samotných sluchátek lze zvolit i barvu kabelu, díky čemuž můžete naplno realizovat své fantazie. Za komfort a exkluzivitu se platí, nejinak je tomu i v tomto případě. Model UE – 10 Pro stojí kolem 30 tisíc korun, což značně vymezuje cílovou skupinu uživatelů.

Špunty se pyšní především velmi dobrou izolací a to především směrem k posluchači. Zvukově mohou být jak podprůměrné, průměrné, tak i excelentní. Existují totiž i dvoupásmové, dokonce i třípásmové modely nabízející zvuk na vysoké úrovni. Tyto modely jsou však určeny náročným posluchačům, kteří nemají hluboko do kapsy, cena se totiž může vyšplhat velice vysoko!

Podle způsobu provedení mušlí

Jiným způsobem lze sluchátka dělit podle konstrukce mušlí. Přesněji řečeno na základě jejich otevřenosti, resp. uzavřenosti.

Uzavřená

Uzavřená sluchátka mají vnější strany mušlí tvořeny zvukově neprůchodným materiálem, většinou plastem, může to ale být i dřevo, kov atd. Tato konstrukce nabízí vynikající izolační schopnosti. Posluchač není do určité míry rušen okolními ruchy a okolí je na oplátku izolované od něj.

Uzavřená konstrukce má dvě podstatná negativa. Měnič nereprodukuje zvuk jen směrem k uchu, ale i na opačnou stranu směrem ven. Nemá možnost volného šíření do prostoru, narazí na neprůchodnou překážku a odrazí se zpět. U levných uzavřených sluchátek se to ve finále projeví na celkové reprodukci v podobě jakéhosi "kelímkového zabarvení". Výrobci dražších modelů se tento neduh snaží odstranit, není to však jednoduché a levné. Druhým negativem je úbytek basů, který je způsoben neschopností dostatečného vychýlení membrány. Toto může být kompenzováno alespoň malým otvorem, který zajistí možnost "dýchání".

Otevřená

Otevřená jsou z vnější strany mušlí zvukově průchodná, tvořená nejčastěji kovovou, či plastovou mřížkou. Tato konstrukce umožňuje dosáhnout přirozeného zvuku ve všech frekvenčních pásmech, a tak je používána i u audiofilských modelů. Zvuk nenaráží na žádné překážky a může se volně šířit směrem do prostoru. Čím otevřenější mušle jsou, tím jednodušeji je možno dosáhnout přirozenosti reprodukce. Na rozdíl od uzavřených modelů, má otevřená konstrukce špatné izolační vlastnosti, a tak mohou sluchátka "ven" hrát téměř jako malé reproduktory.

Polootevřená (polouzavřená)

Polootevřená (polouzavřená) je něco mezi výše popisovanými. Mušle je z vnější strany "poloprůchodná". Je vyrobena buď z materiálu, který umožňuje průchodu zvuku a nebo z neprůchodného perforovaného (jakési mřížky) podobného konstrukci otevřené avšak s menšími otvory. Tato konstrukce je spíše vyjímečná a nabízí podobné výhody a nevýhody jako modely otevřené a uzavřené dohromady.

Podle impedance

Nizkoimpedanční

Jedná se prakticky o nejrozšířenější typ sluchátek, používaných k moderním přístrojům - počítačům, přehrávačům, mobilním telefonům, televizním či rozhlasovým přijímačům.

Impedance jejich elektroakustického systému se pohybuje v jednotkách až desítkách ohmů je tedy v zásadě srovnatelná s impedancí běžných reproduktorů i s výstupní impedancí běžných polovodičových zesilovačů.

Elektroakustický měnič těchto sluchátek je konstruován na magnetodynamickém principu stejně jako běžné dynamické reproduktory. Systém je konstruován tak, že plastová membrána sluchátka je mechanicky spojena s prstencovou válcovou cívkou kmitající v kruhové vzduchové mezeře silného permanentního magnetu. Počet závitů drátu navinutého na cívce je omezený úzkým prostorem magnetické mezery, což znemožňuje navinout cívku s velkým počtem závitá a tedy i s velkou impedancí. Naoplátku tento systém vyniká velkým kmitočtovým rozsahem v celém slyšitelném spektru a tím pádem i věrným přednesem zvuku.

Sluchátka tohoto typu bývají nejčastěji konstruovaná jako stereofonní, kdy je do každého systému přiváděn signál samostatně a nezávisle.

Vysokoimpedanční

V minulosti často nepřesně nazývána "sluchátka vysokoohmová".

Do této kategorie patří převážně starší typy sluchátek používaných v minulosti u vojenské vysílací techniky, ke komunikačním přijímačům a k jednoduchým přijímačům systému Jednolampovka či Krystalka.

Impedance jejich elektroakustického systému se pohybuje ve stovkách až tisících ohmů (nejčastěji 4000 ohmů) je v zásadě srovnatelná s výstupní impedancí elektronkových zesilovacích stupňů.

Elektroakustický měnič těchto sluchátek je konstruován na magnetoelektrickém principu, kdy kovovou membránu přes pólové nástavce trvale mírně přitahuje permanentní magnet. Na pólových nástavcích jsou navinuty budící cívky s velkým počtem závitů jemného měděného drátu (průměr 0,02 až 0,05mm). Při připojení signálu k těmto cívkám se vytváří druhotné magnetické pole, které se sčítá nebo odečítá s polem vytvářeným trvalým magnetem. Díky tomu je membrána více či méně k magnetu přitahována a chvěje se v rytmu přiváděného signálu. Tento systém je mimořádně citlivý a pro vytvoření slyšitelného zvuku ve sluchátkách stačí velmi slabý signál. Abyste ve sluchátkách uslyšeli slabě hudbu nebo řeč, stačí k tomu napětí už od 0,01 voltu a výkon 0,000 000 025 wattu. To v minulosti umožňovalo pro srozumitelnou reprodukci použít nevýkonný zesilovací stupeň nebo dokonce krystalku, která hraje bez vnějšího zdroje energie. Bohužel magnetoelektrický systém trpí nerovnoměrnou frekvenční charakteristikou. Běžný rozsah tohoto typu sluchátek je pouze od 250 do 3000Hz (mají typický plechový telefonní zvuk) a proto se v praxi hodí spíš pro komunikační účely - reprodukci mluveného slova nebo telegrafního signálu. Ke kvalitní reprodukci hudby se nehodí.

Sluchátka tohoto typu jsou konstruována výhradně jako supraaurální uzavřená monofoní (do obou mušlí je přiváděn stejný signál), oba systémy jsou (v zájmu získání vysoké impedance) mezi sebou propojeny do série.

Velmi důležité je nastavení správné vzdálenosti membrány od pólových nástavců. U některých typů sluchátek lze tuto mezeru otáčením mušle regulovat. Mezera má být co nejmenší, těsně před hranicí, kdy by se membrána začala dotýkat magnetu. Tehdy dosahuje sluchátko nejvyšší citlivosti. Nástavce musejí být samozřejmě naprosto čisté, bez koroze a bez přimagnetovaných pilinek či jiného smetí. Pro správnou funkci nesmí být magnet stářím zesláblý.

V situaci, kdy je v internetových návodech nebo starých pláncích předepsáno použití "vysokoohmových sluchátek", lze úspěšně použít jako náhradu sluchátka nízkoimpedanční pouze tehdy, pokud před ně bude vřazen malý (ale kvalitní) převodní transformátor. Vyhoví např. malý transformátorek 230V/24V/2W, připojený primárním vinutím 230V ke zdroji signálu a sekundárním vinutím 24V k nízkoimpedančním sluchátkům. (Častá snaha, nahradit chybějící impedanci sluchátek vřazením dodatečného sériového rezistoru je technický nesmysl!) Pokud použijete nízkoimpedanční sluchátka přímo (bez transformátoru) u zařízení, kde je výslovně předepsáno použití sluchátek vysokoimpedančních, nejen že to nebude fungovat, ale můžete je v krajním případě zařízení i zničit. Opačná záměna, tedy použití vysokoimpedančních sluchátek u zařízení, kde jsou předepsána sluchátka nízkoimpedanční je většinou bez většího rizika.

Konstrukce a princip práce

Sluchátkový svět, potažmo celá audio sféra, nezaznamenává takový rozmach jako jiné oblasti spotřební elektroniky. Od samotných počátků reprodukce, až do současnosti, se prakticky nezměnil princip, na kterém je přenos zvuku založen. Máme elektrický signál putující z přístroje na přehrávání analogových nebo digitálních informací do přístroje, který signál upravuje (zesiluje) a posílá dále do zařízení na reprodukci zvuku. Co se ale mění, jsou konstrukce jednotlivých částí řetězce. Jinak tomu není ani v případě sluchátek, a i tak lze na trhu nalézt několik konstrukčně odlišných typů.

Dynamická konstrukce

[[Soubor:|left|Sennheiser HD650]] Nejrozšířenějším typem je konstrukce dynamická, někdy se také uvádí elektrodynamická. Získala označení podle tzv. dynamických měničů. Ty jsou složeny ze tří hlavních částí a to sice membrány, magnetu a cívky. Pokud je do měniče přiváděn elektrický proud v podobě signálu ze zesilovacího zařízení, cívka vyrobena z velmi lehkých kovů, např. hliníku, na kterou je připojena membrána, vykonává pohyb za pomoci kruhovitého permanentního magnetu (nejčastěji z neodymu), jenž vytváří magnetické pole. Pohyb cívky způsobuje chvění membrány a ta vyvolává zvuk. Náklady na výrobu sluchátek této konstrukce mohou být minimální. S tím je však spojena kvalita jednotlivých částí, které nejvíce ovlivňuje charakter výsledného zvuku. Dynamickou konstrukci si oblíbila většina sluchátkových výrobců. Počínaje těmi všeobecně známými jako je Sony, Panasonic, Thomson, Creative atd., konče specializovanými např. AKG, Beyerdynamic, Grado, Sennheiser, Koss, Audio-Technica a další.

Elektrostatická konstrukce

Elektrostatická konstrukce využívá odlišného principu. Pokud chceme elektrostatická sluchátka probudit k životu, je zapotřebí speciálního budícího prvku, který dodává vysoké stejnosměrné polarizační napětí. Toto napětí je přiváděno na ultra tenkou membránu (z vodivého polymeru) plochého tvaru, uloženou mezi dvěma elektrodami. Na elektrody je přiveden zvukový signál, vytvoří se elektrostatické pole a membrána se dostává do pohybu, výsledkem je opět zvuk. Membrána reaguje na změny v napětí velmi citlivě, a tak je možno dosáhnout rychlé odezvy a z toho plynoucího nezkresleného zvuku s výbornou frekvenční charakteristikou. Elektrostatická sluchátka jsou méně dostupným artiklem. Jejich cena se může vyšplhat až do závratných výšin. Příkladem budiž Sennheiser HE90 Orpheus, spolu se zesilovačem HEV90 jeden z nejdražších sluchátkových systémů na světě (viz obr). Nejznámějším výrobcem „elektrostatů“ je bezpochyby japonská firma Stax, ve svém sortimentu je mají (nebo měly) také firmy Koss, Sennheiser, Ergo a další.

Vyvážená konstrukce

Za zmínku stojí také balanced armature (říkejme jí vyvážená konstrukce). Její hlavní výhodou je nízký akustický tlak. Na druhou stranu dokáží takto konstruovaná sluchátka hrát v poměrně úzkém rozsahu 50Hz až 16kHz. Primárně ji firmy jako Etymotic, Ultimate ears, Shure používají u špuntových sluchátek, kde je nedostatečný frekvenční rozsah řešen pomocí dvou nebo dokonce třech měničů. Mezi další méně používané patří ortodynamická, piezoeletrická atd. Ty ale rozebírat nebudu, neboť nejsou všeobecně rozšířené.

Odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Nástroje