Uživatel:Kartaale

Z HPM wiki
Přejít na: navigace, hledání

"Zeslab si to, už mě z toho bolí hlava. Kdo to má pořád poslouchat!" Poměrně často slýchané věty z úst vašich HiFi nepřátel. Na jedné straně jsou oni, vidící vaše hlasité miláčky někde na dně propasti a na druhé straně vy, neochotni slevit ze svých decibelových nároků otočením kolečka volume o několik stupňů doleva. Zapeklitá situace, která má ale poměrně jednoduché a především finančně nepříliš náročné východisko – sluchátka. Detailní, nezkreslený, frekvenčně vyvážený, hlasitý při tom navenek relativně tichý poslech, to vše mohou kvalitní sluchátka nabídnout. Jak se sluchátka liší? V čem jsou klady a zápory jednotlivých konstrukcí? To vše se dozvíte, ale pěkně popořádku.

Obsah

Rozdělení sluchátek

Sluchátka dělíme podle způsobu usazení na circumaurální, supraaurální a intraaurální. Dále podle způsobu provedení mušlí na otevřená a uzavřená. Nakonec podle impedance na nizkoimpedanční a vysokoimpedanční.

Podle způsobu usazení

Sluchátka lze podle umístění v uších či na uších rozdělit do tří hlavních kategorií, jejichž názvy vznikly spojením dvou latinských výrazů v jeden. První část označení určuje, kde se sluchátka v oblasti ucha přesně nachází, druhá znamená v překladu ucho (latinsky auris). Pokud tedy někde uvidíte označení např. supraaurální, lehce již za pomoci slovníku, potažmo znalostí odvodíte, kde mají mít sluchátka své stanoviště.

Circumaurální

Supraaurální

Supraaurální sluchátka, neboli shora ležící, spočívají přímo na ušním boltci. Rozměr náušníků nepřesahuje velikost ucha, je pokryt molitanem, či jiným měkkým materiálem. Nejčastěji můžeme tuto konstrukci spatřit u přenosných typů, není to však pravidlem, protože jsou takto pojaty i některé typy domácí. Tento systém umožňuje dosáhnout překvapivých zvukových kvalit, vzhledem možnosti dostatečných rozměrů měniče. Není samozřejmě pravidlem, že každá supraaurální sluchátka jsou vydařená, existují velmi povedené výrobky ale také podprůměrné.

Do této kategorie se také řadí dnes již legendární výrobek firmy Koss. Správně možná usuzujete, že se jedná o přenosná skládací sluchátka Koss portaPro. První modely se začaly prodávat již roku 1984 a od té doby nedoznaly větších změn. Reprodukce je vzhledem k rozměrům měničů fenomenální. Donedávna neměla portaPro konkurenta ve stejné cenové kategorii, firma Sennheiser ale přišla s důstojným protivníkem téže konstrukce a podobných rozměrů – PX100.

Intraaurální

Již název napovídá, že se vsazují do zvukovodu ucha. Rozlišujeme dva typy, prvním jsou tzv. pecky (ear-bud) a druhým špunty (canalphones, in ear monitor).

Pecky spočívají na vyústění zvukovodu. Nejčastěji mají kulovitý tvar, aby co nejlépe držely v uchu a nevypadávaly. Zvukově nebývají příliš vydařené, což není vzhledem k často nízké ceně překvapením. Co naprostou většinu pecek spojuje, je nedostatečné výškové a basové pásmo. Středy tato sluchátka sice reprodukují v celém pásmu, nikoli ale tak, jak by se slušelo a patřilo. Přesným popisem budiž věta: "Basy neumím, výšky taky ne, za to středy pěkně zkresleně." Bývají zdarma přidávány k přenosným přehrávačům hudby a jejich určení je podle popisu zřejmé - nenáročný posluchač.

Běžné špunty jsou podobného tvaru jako pecky, mají však navíc ještě dutý výstupek, na kterém je nasazen nejčastěji molitanový nebo gumový nástavec sloužící k utěsnění zvukovodu. Záměrně jsem použil slovo běžné, neboť existují i speciální špunty. Jejich odlišnost spočívá především v kvalitě reprodukce a tvaru, který je odlit podle ucha budoucího majitele.

Nejznámějším zástupcem vyrábějícím sluchátka na zakázku je firma Ultimate Ears. Nabízí několik doslova „konfigurovatelných“ modelů. Kromě barvy samotných sluchátek lze zvolit i barvu kabelu, díky čemuž můžete naplno realizovat své fantazie. Za komfort a exkluzivitu se platí, nejinak je tomu i v tomto případě. Model UE – 10 Pro stojí kolem 30 tisíc korun, což značně vymezuje cílovou skupinu uživatelů.

Špunty se pyšní především velmi dobrou izolací a to především směrem k posluchači. Zvukově mohou být jak podprůměrné, průměrné, tak i excelentní. Existují totiž i dvoupásmové, dokonce i třípásmové modely nabízející zvuk na vysoké úrovni. Tyto modely jsou však určeny náročným posluchačům, kteří nemají hluboko do kapsy, cena se totiž může vyšplhat velice vysoko!

Podle způsobu provedení mušlí

Otevřená

Uzavřená

Podle impedance

Nizkoimpedanční

Vysokoimpedanční

Konstrukce a princip práce

Sluchátkový svět, potažmo celá audio sféra, nezaznamenává takový rozmach jako jiné oblasti spotřební elektroniky. Od samotných počátků reprodukce, až do současnosti, se prakticky nezměnil princip, na kterém je přenos zvuku založen. Máme elektrický signál putující z přístroje na přehrávání analogových nebo digitálních informací do přístroje, který signál upravuje (zesiluje) a posílá dále do zařízení na reprodukci zvuku. Co se ale mění, jsou konstrukce jednotlivých částí řetězce. Jinak tomu není ani v případě sluchátek, a i tak lze na trhu nalézt několik konstrukčně odlišných typů.

Dynamická konstrukce

Nejrozšířenějším typem je konstrukce dynamická, někdy se také uvádí elektrodynamická. Získala označení podle tzv. dynamických měničů. Ty jsou složeny ze tří hlavních částí a to sice membrány, magnetu a cívky. Pokud je do měniče přiváděn elektrický proud v podobě signálu ze zesilovacího zařízení, cívka vyrobena z velmi lehkých kovů, např. hliníku, na kterou je připojena membrána, vykonává pohyb za pomoci kruhovitého permanentního magnetu (nejčastěji z neodymu), jenž vytváří magnetické pole. Pohyb cívky způsobuje chvění membrány a ta vyvolává zvuk. Náklady na výrobu sluchátek této konstrukce mohou být minimální. S tím je však spojena kvalita jednotlivých částí, které nejvíce ovlivňuje charakter výsledného zvuku. Dynamickou konstrukci si oblíbila většina sluchátkových výrobců. Počínaje těmi všeobecně známými jako je Sony, Panasonic, Thomson, Creative atd., konče specializovanými např. AKG, Beyerdynamic, Grado, Sennheiser, Koss, Audio-Technica a další.

Elektrostatická konstrukce

Elektrostatická konstrukce využívá odlišného principu. Pokud chceme elektrostatická sluchátka probudit k životu, je zapotřebí speciálního budícího prvku, který dodává vysoké stejnosměrné polarizační napětí. Toto napětí je přiváděno na ultra tenkou membránu (z vodivého polymeru) plochého tvaru, uloženou mezi dvěma elektrodami. Na elektrody je přiveden zvukový signál, vytvoří se elektrostatické pole a membrána se dostává do pohybu, výsledkem je opět zvuk. Membrána reaguje na změny v napětí velmi citlivě, a tak je možno dosáhnout rychlé odezvy a z toho plynoucího nezkresleného zvuku s výbornou frekvenční charakteristikou. Elektrostatická sluchátka jsou méně dostupným artiklem. Jejich cena se může vyšplhat až do závratných výšin. Příkladem budiž Sennheiser HE90 Orpheus, spolu se zesilovačem HEV90 jeden z nejdražších sluchátkových systémů na světě (viz obr). Nejznámějším výrobcem „elektrostatů“ je bezpochyby japonská firma Stax, ve svém sortimentu je mají (nebo měly) také firmy Koss, Sennheiser, Ergo a další.

Vyvážená konstrukce

Za zmínku stojí také balanced armature (říkejme jí vyvážená konstrukce). Její hlavní výhodou je nízký akustický tlak. Na druhou stranu dokáží takto konstruovaná sluchátka hrát v poměrně úzkém rozsahu 50Hz až 16kHz. Primárně ji firmy jako Etymotic, Ultimate ears, Shure používají u špuntových sluchátek, kde je nedostatečný frekvenční rozsah řešen pomocí dvou nebo dokonce třech měničů. Mezi další méně používané patří ortodynamická, piezoeletrická atd. Ty ale rozebírat nebudu, neboť nejsou všeobecně rozšířené.

Odkazy

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Nástroje